RUDÝ POSUV ČAR A KOSMOLOGICKÉ PRAVÍTKO

1. KALIBRACE KOSMICKÝCH VZDÁLENOSTÍ

V tomto přepracovaném závěrečném tématu „Bičanovy kosmologie“ navazuji na :

- výsledky předcházející práce “Funkce rozpínání vesmíru“ [ 1 ],

- vypočítané stáří vesmíru 33,0 mld let, podle Marie Palmerové [ 2 ].

Současná kosmologie :

a. Má pro nejvzdálenější objekty úplně nesprávnou kalibraci vesmírných vzdáleností. Je to způsobeno vypočítaným třikrát delším stářím vesmíru a také tím, že astronomové nerozlišují hmotný vesmír od vesmíru světelného. Oba tyto vesmíry se od sebe vzdalují. Světelný vesmír se rozšiřuje konstantní rychlostí světla 300 000 km/s. Hmotný vesmír se rozpíná neustále klesající rychlostí.

b. Závěry předcházející práce ukazují, že interpretace rudého posuvu čar ve spektru nejvzdálenějších objektů, jako míry okamžité rychlosti objektu, je chybná. Nejvyšší změřené hodnoty rudého posuvu čar z se pohybují kolem hodnoty „osm“. Rychlost objektu, v době kdy byl vesmír starý 400 tisíc let, je, dle propočtu přes relativistickou hodnotu rudého posuvu, 98% rychlosti světla, t. j. 294 000 km/s. Do nedávna ještě platilo, že blíží-li se rychlost objektu rychlosti světla, pak hmotnost objektu roste nade všechny meze. Nebo to již neplatí? Podle závěrů této práce ve stáří 400 tisíc let měly hmotné objekty rychlost menší než 40 000 km/s.

Odhalená funkce rozpínání hmotného vesmíru R_m dává daleko reálnější hodnoty rozpínavých rychlostí.

Stáří vesmíru 33,04 mld let podle M. Palmerové [ 2] , odpovídá čas T:

.........................................................T = 1,0425E+18 [ s ]..........................................................( 1 )

Poloměr hmotného vesmíru je funkcí stáří vesmíru S:

..........................................................R_m = c x T^0,9331 ...[ m ] .....................................................( 2 )

,kde c je rychlost světla a T je stáří vesmíru v sekundách.

Nechť nejvzdálenější hmotný objekt o referenční hodnotě zářivého výkonu Lo má teoretickou hvězdnou velikost m(t) = 39 magnitud. Pak v současnosti, při stáří vesmíru T, činí poloměr hmotného vesmíru Rm = 1,9469 x 10²⁵ [ m ] , ( což je 631 Mpc nebo 2 mld 58 milionů světelných roků ).

TAB1-Funkce rozpínání hmotného vesmíru Rm = f ( T ); v = Rm / T:

Z tabulky vidíme, že rychlost rozpínání hmotného vesmíru a tím i rychlost hmoty na hranici vesmíru klesla již po prvním roce na hodnotu pod 100 000 km/s. V období tvorby prvních hmotných objektů, při stáří vesmíru kolem 400 tisíc let, byla již tato rychlost pod hodnotou 40 000 km/s.

Rychlost galaxie nacházející se v současnosti na hranici hmotného vesmíru musí odpovídat také Hubbleovu zákonu:

.....v = R x H = R / ( T x 1000 )= 1,9469 x 10²⁵ / ( 1,0425 x 10^{18
+ 3} ] = 18675 km / s...................( 3 )

Vidíme, že v současnosti nejvzdálenější objekty, nacházející se na hranici hmotného vesmíru, se pohybují nerelativistickými rychlostmi, rychlostí 20 x menší než je rychlost světla ve vakuu c.

Rudý posuv čar spektra z neurčuje tedy rychlost vzdalování objektů.

Neplatí rovnice:

.............................................v = z x c ................................................................................................. ( 4 )

Rychlost vzdalování hmotných objektů nemůže dosáhnout ani překročit rychlost světla ve vakuu. Takže se před námi otevírá otázka, co to ten rudý posuv čar ve spektru vesmírných objektů vlastně je? Tušíme, že objekty s vyšší hodnotou rudého posuvu jsou vzdálenější.

2. RUDÝ POSUV ČAR VE SPEKTRECH

Nechť rudý posuv čar ve spektru vzdálených objektů z, je mírou vzdálenosti objektů. Pro zjištění vztahu mezi proměnnými použiji svou oblíbenou metodu dvou bodů. Prvním bodem R₈bude současná vzdálenost hranice vesmíru a druhým bodem nechť je poloměr vesmíru v čase 400 tisíc let. Podíl poloměrů hmotného vesmíru v těchto dvou bodech podle TAB1 má hodnotu:

.........................................R₈ / R₅ = 1,9469E+25 / 5,0295E+20 = 38710 krát .....................( 6 )

Od stáří vesmíru 400 tisíc roků do sou4asnosti se hmotný vesmír rozepnul 38710 krát. Vezmeme-li za základ exponenciální řady číslo e, pak číslo :

….......................................38710 = e^10,564......................................................................( 7 )

Exponent „10,564“ je maximální hodnota rudého posuvu spektrálních čar z (m) pro nejvzdálenější hmotný objekt.

3. BIČANOVO KOSMOLOGICKÉ PRAVÍTKO

Pro rudý posuv čar spektra platí:

….....z= ( λ / λ_o ) -1................................................................................................................( 8 )

kde λ je změřená vlnová délka spektrální čáry, λ_o je původní vlnová délka spektrální čáry.

Rychlost vzdalování objektu na hranici hmotného vesmíru ( z = 10,564 ):

…................v(hr) = R8/ ( 1000 * T8 ) = 18675,1 [ km/s ]...........................................................( 9 )

kde R8 = 1,9469 *10^25 [ m ], T8 = 1,0425*10^18 [ s ].

Hubbleův parametr:

…................H = v(hr) / R8 = 18675,1 / 630,96 = 29,6 [ km/ s*Mpc ] ….......................................( 10 )

kde R8 je v Mpc.

Na základě několika rovnic sestavím Bičanovo kosmologické pravítko jako metodu měření vzdáleností ve vesmíru pro nejvzdálenější objekty.

TAB – Bičanovo kosmologické pravítko

Bičanovo kosmologické pravítko je metodika měření nejvzdálenějších objektů opírající se o změřený rudý posuv čar spektra objektu. Navazuje přímo na metodiku cefeid od Marie Palmerové, kterou se měří vzdálenosti bližších objektů.

Znáte-li rudý posuv z objektu, pak znáte jeho vzdálenost L i rychlost vzdalování v.

4. ZÁVĚR

Vážený čtenáři,

toto je poslední stránka ze série článků o „Bičanově kosmologii“. Prošli jsme spolu 350 let éry kosmologie. Setkali jsme se s velkými jmény, ale nezalekli jsme se jich. Dokázali jsme říci, kde oni a současná kosmologie mají své chyby. Řadu chyb jsme opravili a uvedli věci na pravou míru. Budiž nám za to dík.

Osobně jsem rád, že do povědomí Vás, mých čtenářů, se dostávají pojmy jako vesmír minulé věčnosti, zmizelé planety, funkce plynutí času, algoritmus pro tvorbu fyzikálních konstant, rovnice rudého posuvu čar spektra, konstanta věčnosti, světelný a hmotný vesmír, nové fyzikální konstanty, minimální poloměr hvězdy, pátá interakční rozpínavá síla, nové gravitační zákony, kvantový gravitační zákon, kosmologické pravítko, všeobecná konstanta přitažlivosti B, všeobecná konstanta planetárních systémů, otevřený vesmír, Aztécký kámen, částice Unon, zrcadlový vyzařovací zákon, sjednocení fyzikálních interakcí a sil a další. Těmto slovním spojením jsem pro své potěšení dal smysl a obsah.

Těm z Vás, kteří by chtěli pokračovat dále na závěrech mé kosmologie chci dát dvě rady.

-Za prvé, “ I velikáni mají své chyby, neškodí proto občas se vrátit zpět “.

-Za druhé, “ Mistrovství v oboru spočívá v hluboké znalosti základů “.

Ještě jednou děkuji všem svým čtenářům za pozornost.

Opraveno r. 2020

Seznam literatury:

[ 1 ] R.Bičan: Funkce rozpínání vesmíru, vl.vydání,Ostrava 2005,

[ 2 ] M. Palmerová: Cefeidy - Hubblova konstanta - Stáří vesmíru, internet, r. 2015

konec*****