VESMÍR MINULÉ VĚČNOSTI

© Rostislav Bičan, Ostrava

ČÁST ÚVODNÍ

Úvodem budu charakterizovat „Bičanovu kosmologii“. Je to kosmologie založená na platnosti „Všeobecné konstanty přitažlivosti B“, kterou jsem odvodil z pohybových zákonů a její velikost byla vypočítaná ze skutečného datového souboru o planetách sluneční soustavy. Tato konstanta se zásadně liší od Newtonovy gravitační konstanty G. Nové jsou také tři gravitační zákony. Pro pochopení tématu „Vesmír minulé věčnosti“ je nutné abych Vás stručně seznámil s výsledky dvou předcházejících prací.

V práci [ 1 ] -“Všeobecná gravitační konstanta“ jsem dokázal, že Newtonova gravitační konstanta G je závislá na hmotnosti našeho slunce a proto nemůže být konstantou všeobecnou. V práci je odvozen rozměr a velikost nové všeobecné konstanty přitažlivosti B. Dále jsou zde formulovány nové tři gravitační zákony. První z nich řeší velikost gravitační přitažlivé síly v planetárních soustavách ,druhý velikost gravitační rozpínavé síly mezi objekty a třetí gravitační přitažlivou sílu v galaktickém gravitačním poli.

Podle speciální teorie relativity STR se projevuje hmotnost tělesa ve fyzikálních jevech trojím způsobem, přičemž hmotnost tělesa v rámci této teorie je ve všech projevech navzájem ekvivalentní. Tedy platí, že :

m_s = m_a = m_p ........................,

kde m_s je setrvačná hmotnost, která je mírou odporu kladeného tělesem proti zrychlování; m_a aktivní tíhová hmotnost určující velikost gravitace, bude-li těleso zdrojem gravitačního pole; m_p pasivní tíhová hmotnost, která udává sílu, jakou na zkušební těleso m_s působí gravitační pole s potenciálem φ.

Podle druhého Bičanova gravitačního zákona však platí, že v roli pasivní tíhové hmotnosti mezi dvěma objekty se uplatňuje tzv. redukovaná hmotnost ….…m_r = (m₁ x m₂) / ( m₁ + m₂).

Redukovaná hmotnost m_r a tím i pasivní tíhová hmotnost m_p je vždy menší než setrvačná hmotnost m_s tělesa. Při rovnosti hmot m₁ = m₂ je pasivní tíhová hmotnost rovna 0,5 x m_s.

Trajektorie pohybu zkušební částice v gravitačním poli není již jen funkcí Einsteinova časoprostoru. Nechť odborníci na teorii relativity zváží důsledky této neekvivalence pro platnost Einsteinovy obecné teorie relativity OTR.

V práci [ 2 ] “Soustava jednotek Bičan-Planck“ jsem dokázal, že stará Planckova soustava základních fyzikálních jednotek je nesprávná a matoucí. Nová Soustava jednotek Bičan-Planck dává charakteristické vlastnosti dosud neznámé základní elementární částice Unon.

Soustava jednotek Bičan-Planck poskytuje také klíč k rozluštění fyzikálního obrazu minulé věčnosti vesmíru a je i zdrojem pochopení minulého, současného i budoucího stavu vesmíru.

1.SOUSTAVA JEDNOTEK BIČAN – PLANCK

Vycházíme ze tří základních konstant:

Bičanova konstanta..........................B = 1,3262E+20 m³ x s^-2

Planckova konstanta.........................h = 6,6261E-34 kg x m² x s^-1

rychlost světla...................................c = 2,9979E+08 m x s^-1

TAB1- Tabulka exponentů základních jednotek soustavy Bičan-Planck

například : hmota …............m = B^-1 x h¹ x c¹ = 1,4978E-45 kg

TAB2- Tabulka exponentů odvozených jednotek soustavy Bičan-Planck

2. GRAVITAČNÍ POLOMĚR

Schwarzschildovo řešení základní rovnice "Obecné teorie relativity" dalo vzniknout teorii černých děr. Schwarzschildův poloměr hvězdy v teorii černých děr představuje pro hvězdu horizont událostí. Žádná hmotná částice ani světlo nemůže prý uniknout z jejího povrchu. Z hvězdy je černá díra.

Schwarzschildův poloměr r_S závisí na hmotnosti hvězdy a je dán rovnicí ( 1 ) a pro naše Slunce má hodnotu:

...............................................r_S = 2 x G x M_i x c^-2 = 2,955E+03... [ m ] ........................................( 1 )

Jako první rovnici ( 1 ) odvodil S. Laplace již v roce 1798. Interpretace rovnice je však podle Laplace jiná. Rovnice určuje mezní poloměr hvězdy, tzv. gravitační poloměr r_g . Je to takový poloměr, že částice nebo foton vyslaný z povrchu hvězdy rychlosti světla c se vzdálí navždy a do nekonečna. Z hvězdy s větším poloměrem než r_g se pak fotony světla šíří do nekonečna; z hvězdy o menším poloměru ani fotony světla se nevzdálí až do nekonečna.

Odvodím nejmenší, Bičanův minimální poloměr hvězdy. Je to zkolabovaná hvězda, tzv. " neviditelný Zlatý ježek " o poloměru r_B , která pohlcuje zpět vyzářené paprsky světla. Pro pozorovatele vzdáleného více než 2,955 km od jejího středu je hvězda neviditelnou.

Nechť r je vlastní poloměr hvězdy. Pro čtverec první kosmické rychlosti oběžného tělesa platí:

............................v _1k² = ( G_i x M_S ) x r ^-1 = B x r ^-1 ..........................................................................( 2 )

První kosmická rychlost je kruhová rychlost oběžného tělesa na nejnižší orbitě r ,která se rovná poloměru hvězdy. Dosadíme-li za čtverec první kosmické rychlosti limitní čtverec rychlosti světla c² , dostáváme Bičanův minimální poloměr hvězdy:

...................................r_B = ( G_i x M_S ) x c ^-2 = B x c ^-2 = 1,4776E+03 [ m ] ...................................... ( 3 )

kde r_B je minimální poloměr hvězdy, G_i je Newtonův gravitační parametr pro planetární soustavu Slunce, M_S je hmotnost Slunce, c je rychlost světla ve vakuu, B je Bičanova všeobecná konstanta přitažlivosti.

Bičanův minimální poloměr hvězdy je universální pro všechny hvězdy a představuje onu hranici, na kterou kolabuje hvězda a na které hvězda přechází v neviditelného Zlatého ježka. Zlatý ježek však dále již nekolabuje do matematické singularity, viz následují kapitola.

Pro milovníky " Černých děr " mám špatné zprávy:

-Fotony světla Schwarzschildův horizont událostí r_S pro Slunce lehce překonají.

- Hvězda, z jejíhož povrchu se nevzdálí ani částice ani foton světla, neexistuje.

Z rovnice ( 3 ) vyplývá:

a. Minimální poloměr hvězdy r_B není závislý na žádné hmotnosti, je tedy pro kosmologii universální.

b. Minimální poloměr se rovná vlnové délce λ částice Unon, viz jednotky soustavy Bičan-Planck.

c. Do tohoto prostoru se hroutí masivní hvězdy při svém kolapsu.

d. V prostoru koule o poloměru r_B setrvával vesmír po celou minulou věčnost.

Pro světlo z hvězdy o poloměru r platí:

- je-li ......r = r_B ..........hvězda je Zlatým ježkem, fotony světla představují jeho bodliny;

- je-li ......r_B < r < r_g .. pak se fotony světla od hvězdy vzdálí na určitou vzdálenost a potom se vrátí zpět;

-je-li ........r > r_g .........pak se fotony světla šíří z povrchu hvězdy do nekonečna.

Pro parabolická únikovou rychlost částice platí:

..............................................v_p = 2 ^0,5 x v _1k .....................................................................................( 4 )

Platí, že:

.......................................( v_p / v_1k )² = 2 = r_u / r_min ............................................................................( 5 )

Nový universální gravitační poloměr hvězdy, definovaný jako poloměr hvězdy, z jejíhož povrchu do nekonečna neuniknou fotony světla má hodnotu:

............................r_g = 2 x r_min = 2 x B x c ^-2 = 2,9552E+03..[ m ] ...................................................( 6 )

1.ROVNOVÁHA SIL

Upravme rovnici ( 3 ) pomocí vztahů ( G_i x M_S ) = B,

r_B = R₀

na tvar:

............B = c² x R₀ .........vynásobme obě strany rovnice výrazem m_r / R₀ ³, pak

...........m_r x B / R₀ ³ = m_r x c² / R₀ ² ...kde c² / R₀ ² = 1/ T₀ ² ….....pak

...........m_r x B / R₀ ³ = m_r / T₀ ² ….. vynásobme rovnici výrazem R , dostáváme

...........m_r x B / R₀ ² = m_r x R₀ / T₀ ² ….........kg x m x s^-2 …....................................................( 7 )

kde m_r je rozhodující hmotnost, R₀ je poloměr vesmíru minulé věčnosti, T₀ je počáteční čas vesmíru, B je Bičanova všeobecná konstanta přitažlivosti.

Podle práce [ 3 ] levá strana rovnice ( 7 ) představuje Bičanovu gravitační přitažlivou sílu F₁₂ a pravá strana rovnice ( 7 ) představuje Bičanovu pátou interakční rozpínavou sílu J₁₂.

Z rovnice ( 7 ) vyplývá Věta :

„Na poloměru vesmíru minulé věčnosti R₀ v absolutním čase T₀ = 4,9221E-06 s, existuje rovnováha gravitační přitažlivé síly F a páté interakční rozpínavé síly J“.

Hmota, prostor a čas se nehroutí do singularity matematického bodu. Ve vesmíru minulé věčnosti měly hmota, prostor a čas vždy svou samostatnou identitu.

4.KONSTANTA VĚČNOSTI a FUNKCE PLYNUTÍ ČASU

Vytvořme funkci D = 1 / t , kde t je absolutní čas v sekundách [ s ] a zároveň je nezávisle proměnnou osou x. Funkci D nazveme funkcí plynutí času. Nechť tato jednorozměrná funkce D má singulární bod A s y-ovou hodnotou yA = 1 / T = 1 / 4,9221E-06 = 2,0317E+05 s^-1 pro xA = T = 4,9221E-06 s. V tomto singulárním bodě A jednorozměrné funkce plynutí času D zůstával vesmír po celou minulou věčnost.

Obr 1. Funkce plynutí času D

Z obr 1 vidíme, že v absolutním čase t > T funkce plynutí času D prudce klesá z hodnoty konstanty věčnosti A na hodnotu značně menší než jedna. S rostoucí velikostí absolutního času se hodnota funkce D neustále snižuje a blíží se hodnotě nula. Funkce plynutí času D splývá s osou x absolutního času t.

5.STAV VESMÍRU V MINULÉ VĚČNOSTI

-Vesmír setrvával minulou věčnost ve statickém stavu, v prostoru koule o průměru d=2 x R₀ = 2951,2 m.

-Vesmír se nacházel v singulárním bodě A jednorozměrné funkce plynutí času D pro ustrnulý absolutní čas t = T= 4,9221E-06 s.

-Vesmír byl po tento ustrnulý čas ve zhuštěném a horkém stavu. Hmota byla složena ze základních elementárních částic UNONů.

-Na gravitačním poloměru R_o byla rovnováha interakčních sil.

Charakteristické vlastnosti částice Unon jsou uvedeny v práci [ 2 ].

Obr 2. Vesmír v minulé věčnosti

6. AKT ZROZENÍ NAŠEHO VESMÍRU

Ze stavu minulé věčnosti se vesmír začal rozpínat náhodnou fluktuací rovnováhy interakčních sil a to v absolutním čase t = T = 4,9221E-06 s. Od tohoto okamžiku začal plynout jak absolutní čas t, tak i čas „deseti tisíců věcí“ jak říká kniha I-ťing.

7. ZÁVĚR

Vesmír byl ve své minulé věčnosti vždy fyzikální, taktéž akt zrození proběhl fyzikálně. V minulosti vesmíru nebyla bezrozměrná matematická singularita prostoru, času a hmoty. Prostor, čas a hmota měly vždy regulární identitu. Nezazněl také big-bang.

Děkuji svým čtenářům za pozornost.

Copyright © 2005 by Rostislav Bičan. All rights reserved.

Literatura:

[1] R.Bičan:Všeobecná konstanta přitažlivosti, vl.vydání, Ostrava 2005

[2] R.Bičan:Soustava jednotek Bičan-Planck, vl.vydání, Ostrava 2005

[3] R.Bičan:Pátá interakční rozpínavá síla, vl.vydání, Ostrava 2005

Ještě jedna dobrá zpráva pro všechny. Vesmír se bude rozpínat navždy, jak o tom svědčí

Bičanova pátá interakční rozpínavá síla

E-mail:BicanR@seznam.cz

Konec*****